Introit

VSTUPNÍ VERŠ

Žalmy 9:2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

První čtení

 Zacharjáš 8:14 - 23  

Druhé čtení

Lk 1,5-25

Kázání

 Dnes jsme slyšeli vyprávění o jedné rodině. Nešťastné rodině. O dvou lidech, kteří byli spravedliví, za svou spravedlnost však nebyli odměněni.

V době adventní a vánoční slýcháme mnoho o Boží blízkosti, o Boží pomoci a sestoupení k člověku. Jaká ale ta Boží blízkost je? Zachariáš (jméno Zachariáš - znamená „Hospodin pamatuje“)a Alžběta nepatřili k lidem, kteří by si mohli říct: za svou bezúhonnost jsme odměněni. Naopak – už byli vysokého věku a neměli dítě. Tito dva lidé jsou jedni z mnoha příkladů ukazujících, že víra, spravedlnost a bezúhonný život nemusí vést nutně k lidskému štěstí. Zvláště ve starověku znamenala bezdětnost často přímo Boží trest nebo prokletí. Jistě kvůli tomu mnoho trpěli, vždyť Alžběta to sama později popisovala jako pohanění mezi lidmi.

Někdo by mohl říci: ale vždyť nakonec byli odměněni, vyplatilo se jim být bezúhonní. Na to řeknu: po bitvě každý generál. Zkuste být 60-70 let bezúhonní a nevidět plod vašeho úsilí. Místo toho být neustále mezi lidmi v pohanění. Každý den, dlouhá léta. (Soustředit se pouze na cíl znamená znehodnotit to všechno před tím. Jako byste říkali o člověku, který byl nespravedlivě odsouzen na 10let a po 8mi letech byla prokázaná jeho nevina: no, ale vždyť tak moc netrpěl, vždyť to dobře dopadlo, nakonec ho omilostnili). Na Zachariáše a Alžbětu se musíme dívat z pohledu celého jejich života. Nejen z radostné události na konci.

Zachariášova a Alžbětina bezúhonnost nevycházela z toho, že by za ni očekávali zisk. Možná je to podobné ze svatbou. Kdyby lidé, kteří se rozhodnou vzít se, čekali zisk – byli by to šílenci. Většina manželství se totiž rozpadá – a to nejenom ty ateistické, ale dokonce velmi často i mladé rodiny pocházející z tradičních rodů. Člověk ale může ve své víře zaslechnout, že je povolán k životu ve dvou, že je povolán k životu spravedlivému, bezúhonnému. Protože se to líbí Bohu. A tak vstoupí do manželského svazku, ne kvůli hmotnému zisku, ale protože věří, že je to dobré, že se to líbí Bohu.

Žít svůj život způsobem, který se líbí Bohu, je víra. Vyžaduje odříkání, trpělivost, sebekázeň i odhodlání nést těžké břemeno.

Odměnou se může stát život zakotvený jako dům na skále.

Ne každý ale chce spoléhat na to, co není vidět.

A tak si dovedu představit posměváčky, kteří Zachariášovi nebo Alžbětě říkali: proklej Boha, k čemu ti to všechno je? Zlořeč Bohu a začni podvádět a krást, vykašli se na svou bezúhonnost! Nic z té víry nemáš!

Bratři a sestry to je stav, do kterého se může dostat (dostává) kdokoli z nás. Kdokoli, když zažije nějakou prohru, ztrátu, tak se ptá, jaký má smysl, to, co dělá a v co věří? Jsou časy, kdy se hroutí všechny naše představy o tom, jakým způsobem bychom měli užívat výdobytků své činnosti. Bible nám to neulehčuje, protože nás vede k poznání, že všechny tyto věci, na kterých ulpíváme, jsou pomíjivé. Jsou důležité, ale nejsou tím hlavním. (Matouš 10:28  A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.)

Dotkne se toho spravedlivý a zbožný muž Simeon, když řekl Marii: Lukáš 2:35  - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."

Žít spravedlivě, chodit bezúhonně před Bohem, se možná z běžného pohledu nevyplatí, ale je to způsob života, který má smysl. Naproti tomu život beze smyslu, není podle Biblických svědectví životem, ale smrtí. Život spravedlivý a bezúhonný má smysl. Je to život, který je žitý jako oběť. Co věřící člověk obětovává? Věřící člověk, tedy ten, kdo je spravedlivý a bezúhonný (ne ten, který říká, že věří v Boha) obětovává všechny peníze, které by nashromáždil v době, kterou dává Bohu, všechen svůj volný čas, který by získal na úkor jiných lidí. Všechno pohodlí, které by získal nestaráním se o druhé lidi. Všechen klid, který získá, když se vyhne problémům, vyplývajících z jeho zodpovědnosti za kousek světa, který jej obklopuje. A tak bych mohl pokračovat donekonečna. Věřící člověk zkrátka obětovává mnohé. Proč vlastně? Přece proto, aby obdržel věčný život. Povzbuzuje nás JK.

A tak ani odměna těch starých, dobrých lidí (Zachariáše a Alžběty) – narození Jana Křtitele - není z běžného lidského pohledu žádnou velkou výhrou. Jan, na kterého Zachariáš a Alžběta tak dlouho čekali, zemře mučednickou smrtí. Jeho život bude zmařen. Z lidského pohledu.

Je to tvrdá lekce do naší mysli zvyklé na myšlenku, že život je to první a nejdůležitější. Kdyby byl, Jan by nekázal, ale založil by si rodinu a sekal by dobrotu, nekritizoval by papaláše, nestrkal by nos do politiky, mohl se dožít třeba 80ti let. Kdyby nekladl Pána Boha na první místo, mohl mít rodinu a těšit se ze svých dětí. Místo toho naplnil lidové pořekadlo: Každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán.

Jestli někdo bude namítat, že toto jsou příliš morbidní myšlenky, pak ocituji Ježíše z Janova evangelia:

Jan 15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Víme také, že Bůh je láska.

Proč vlastně mluvím o těchto věcech a ne o něčem pozitivnějším? Proč nezdůraznit, že Zachariáš a Alžběta byli šťastní, byli za svou víru odměněni, Zachariáš slyšel, že se jim narodí syn, který přinese radost a veselí, který obrátí mnohá zlá srdce k Bohu! Ano, Zachariáš byl tak překvapen, že tomu nemohl uvěřit, možná z té radosti přestal mluvit.

Myslím ale, že kdybychom mluvili jenom o příjemných věcech, zůstali bychom na povrchu – a jak poznamenává T. Halík v jedné své knize, Bůh je hloubka, a na mělčině žádný není.

A tak skutečná radost září nad velkým utrpením, Hospodin přichází k málo úspěšným, nad kterými ti úspěšnější ohrnují nos. Jeho dar není nové auto nebo dovolená v Karibiku nebo 5 zdravých úspěšných dětí. Jeho dar je zdánlivě téměř nicotný. Potěšení srdce. Ujištění, že oběť a utrpení spravedlivého nejsou zapomenuty, že i život žitý mimo světla ramp má hluboký smysl a dokonce, že z tohoto života může vzejít mocné světlo, které svítí na cestu mnoha lidem.

Stojíme po boku Zachariáše, Alžběty a jsme svědci Božího sestoupení. Radujme se, protože Hospodin na svůj lid pamatuje!

Děkujeme Pane, že můžeme být tvými svědky,

že můžeme čerpat sílu a naději ze svědectví Zachariáše a Alžběty,

Prosíme, abychom byli trpěliví a žili spravedlivě v očekávání na tebe jako oni,

abychom neumdlévali, když to třeba bude vypadat, že naše víra nemá

žádný smysl.

Amen

Píseň

 275 Zavítej k nám stvořiteli

Poslání

 Efezským 5:8  I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

9  Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda;